„Miovský et al (2008) předkládají typologii uživatelů drog, která vychází z původního Simonova dělení. Typologie byla doplněna a rozšířena o novou kategorii uživatelů drog. Zahrnuje nejen problémové uživatele, kteří se dostali do konfliktu se zákonem nebo byli nuceni v souvislosti se svým užíváním konopných drog vyhledat určitou institucionální pomoc z důvodů zdravotních či sociálních problémů, ale i tzv. skrytou populaci uživatelů drog, tj. těch, kteří nikdy v souvislosti s užíváním nevyhledali žádnou pomoc a nejsou nikde jako uživatelé vedeni. Tuto skrytou populaci uživatelů drog rozčleňují do třech skupin a to na experimentátory, rekreační a závislé uživatele. Experimentátoři mají více než jednu aktuální zkušenost s nelegální drogou a tuto zkušenost opakují ve velmi dlouhých časových intervalech. Charakteristické pro tuto skupinu je zkoušení různých typů drog a způsobů jejich užití, přičemž v užívání nenacházíme pravidelnost ani sklon zkušenost opakovat. Motivem rekreačních uživatelů je pobavit se, odreagovat, uvolnit, získat dobrou náladu atd. Obvyklé je určité ustálení settingu a typu drogy, ačkoliv to nemusí být pravidlem. Další skupinou jsou závislí uživatelé drog se stabilizovaným sociálním zázemím a vzorci užívání, kteří zůstávají ve skryté populaci a to i přes to, že naplňují kritéria závislosti.

Závislost na konopných drogách

Miovský et al (2008) shrnují dosavadní poznatky o závislosti na konopných drogách a na jejich základě odhadují výskyt diagnostikovatelné závislosti u přibližně 10-20 % dlouhodobých a těžkých uživatelů marihuany, tj. těch, kteří ji užívají minimálně 4x týdně nebo vícekrát po dobu nejméně jednoho měsíce (častěji však u několikaletého frekventovaného užívání). Celoživotní prevalence závislosti je pak očekávána u této skupiny ve výši až 50 %. Dlouhodobí uživatelé marihuany, u nichž lze prokázat závislost, mají problém přestat, pokračují v užívání konopí, přestože jim to způsobuje zdravotní a sociální problémy a mají problém kontrolovat svoji spotřebu.

Míru závislosti u skupiny s nižší frekvencí užívání konopných drog považují za velmi nízkou a uvádějí, že lze hovořit o ojedinělých případech. „Odhady výskytu závislosti pro skupiny užívající konopí s nižší frekvencí jsou víceméně sporné díky velmi řídkému výskytu a přestože nelze pochybovat o tom, že se zde případy závislosti mohou objevit, je na místě zvážit vliv jiných intervenujících faktorů“.

Závislost na konopných drogách můžeme relativně srovnat s jinými návykovými látkami. Při posuzování Henningfield využívá kvantifikovatelná kritéria na šestibodové škále a návykové látky roztřiďuje podle:

– odnětí – přítomnost a závažnost abstinenčních příznaků

– nutkavost – sklon drogy přimět uživatele k opakovanému požití

– tolerance – potřeba zvyšovat dávky (množství) k dosažení stejného účinku

– dependence – obtížnost přestat nebo přerušit užívání drogy; počet uživatelů, kteří se stávají závislí

– intoxikace – potenciál látky měnit kognitivní a psychické funkce uživatele

Obrázek č. 2: Klasifikace závažnosti vlivu vybraných návykových látek podle J. E. Henningfielda, National Institute on Drug Abuse10, Jonh Hopkins Medical School, Baltimore 1994

Posuzován je nikotin, heroin, kokain, alkohol, kofein a marihuana. „Při vzájemném srovnání mají konopné drogy závislostní potenciál a závažnost projevů jejich užívání na úrovni, která je nejblíže ke kofeinu a obě látky jsou zřetelně velmi vzdálené od ostatních návykových látek. Z toho lze vyvodit závěr, že problematika závislosti na konopných drogách není problém, který by bylo nemožné či obtížné řešit.“

Zdroj: ERVA, Jan. Typologie pravidelných uživatelů marihuany podle míry kontroly. Praha, 2010.