„Půda (zemina, substrát) je jedním z hlavních faktorů, který předurčuje, jak rychle rostliny porostou a jak zdravé budou. Pěstitel by neměl podcenit výběr půdy nejvyšší kvality. Mnohdy raději půdu i koupí. Pěstování vyžaduje půdu písčitou, s dobrou průchodností pro vodu, bohatou na nutriční látky a s dostatkem náležitých minerálních prvků. Stopové prvky jsou látky, nacházející se v půdě ve velmi malých množstvích. Jestliže je jich nedostatek, i úroda bude nedostatečná.

Doporučuje se používat zeminu sterilizovanou. Jsou v ní zničeny zárodky škůdců, kteří dokáží rostlinu snadno zlikvidovat. V nesterilizované půdě se mohou nalézat plísně, jež napadnou rostlinu již několik dní starou. Křehké semenáčky zvadnou a zahynou. Při sterilizaci se půda vloží zhruba na hodinu do sušárny nebo trouby při 65 °C. Teplota musí být ovšem na dostatečně dlouhou dobu dosažena v jádře, tedy uprostřed nádoby se zeminou. Účinnější je pravděpodobně propaření substrátu vodní parou, podobně jako při přípravě krycí zeminy při pěstování žampionů. Není to ovšem asi příliš praktický, běžně dostupný způsob. Je třeba poznamenat, že literatura o marihuaně se problematikou úprav půdy sterilizací příliš nezabývá.

Půda musí být kyprá. Za tímto účelem lze do ní přidávat rašelinu, vermikulit, pemzu apod. Dosažená optimální struktura napomáhá správnému režimu vody a provzdušnění. Neprohloupí, kdo získá pro pěstování biohumus – substrát, který pří své činnosti v přírodě vytvářejí a na povrch vynášejí dešťovky. Rostliny prý prosperují v zemině s přídavkem asi 25 % takového přírodního kompostu přímo neuvěřitelně. Obsahuje 5 x více dusíku, 7x více fosfátů a 11 x více draslíku než běžná půda.

Někdy lze v zahradnictví sehnat zeminu, která je sterilní. Bývá písčitá, bohatá a kyprá, ale její pH faktor bývá nižší, než je pro Cannnabis optimální. Pomocí pH faktoru určujeme půdní reakci. Udává hodnotu vztahující se ke kyselosti, vyjadřuje se na stupnici v rozpětí 1 až 14 – neutrální reakci postihuje hodnota 7, vyšší hodnoty udávají reakci alkalickou (zásaditou), nižší kyselou. Nejvhodnější pro konopí je pH 6,3 až 7,3, tedy v podstatě neutrální, popř. mírně kyselé prostředí. S časem má pH půdy tendenci klesat do kyselé oblasti. Pravidelné zalévání a hnojení zeminu průběžně mění. Je dobře občas ověřovat pH vody i zeminy a snažit se reakci substrátu stabilizovat ve výše uvedených mezích. V kyselé půdě Cannabis většinou moc rychle neporoste. Obecným problémem v takovém případě bývá žloutnutí spodních listů a zakrslý růst. Ačkoliv oba tyto symptomy mohou být průvodními jevy některého z více různých deficitů, můžete vždy předpokládat, že přílišná kyselost substrátu k tomu přispívá.

Na stanovení reakce půdy se používají běžně dostupné pH papírky či lakmusové papírky. Pokud je půda shledána příliš kyselou, zavápní se páleným vápnem, křídou, vápenným prachem, skořápkami z vajec, mletým vápencem apod. Hydratované vápno zvýší pH rychleji než vápenec, ale účinek vápence bude trvalejší. Pokud si spořivý pěstitel našetří vaječné skořápky, má připravený vhodný zdroj vápna. Skořápky nechá vysušit a rozdrtí je v hmoždíři. Jeden decilitr nadrcených skořápek zvýší pH o jeden stupeň ve zhruba třech litrech zeminy. Skořápky jsou pomalu se uvolňujícím zdrojem vápna, tzn. že jejich účinek na snížení pH není sice okamžitý, ale zato dlouhodobý. Přidá-li se do substrátu rašelina, nesmí se zapomenout, že je její pH cca 5,4, tedy výrazně kyselé. Proto po jejím přidání je vždy třeba ověřit reakci půdy a upravit pH na 7.“

Zdroj: DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 3., dopl. vyd. Praha: Maťa, 2010, 173 s. Matamata. ISBN 978-80-7287-136-0.