„Zcela zásadní pro naši problematiku je citované stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu (NS) ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, jelikož upravuje vztah třech hlavních trestněprávních jednání spojených s konopím, tedy výroba a nakládání, držení a pěstování. Toto stanovisko reagovalo na situaci, kdy byly obdobné případy v rámci konopných deliktů rozhodovány různě. Má tedy za cíl sjednotit rozhodovací praxi nejen NS, ale také soudů nižších stupňů.

V tomto stanovisku NS zastává názor, že neoprávněné pěstování konopí může být za určitých okolností považováno za výrobu či držení omamné a psychotropní látky (OPL). Samotné nedovolené pěstování konopí se nedá považovat za výrobu OPL podle § 283 trestního zákoníku (TZ), jelikož konopí samotné je považováno za omamnou látku. Může být ovšem považováno za „opatření jinému nebo přechování pro jiného“ taktéž podle § 283 TZ, pokud není pěstováno pro vlastní potřebu. K výrobě OPL dochází až neoprávněným zpracováním v procesu, jehož výsledkem je marihuana nebo hašiš. A to i v případě, že takto konopí zpracuje pro vlastní potřebu nebo si za takovým účelem rostliny opatřil od jiného. Takové jednání pak bude považováno za trestný čin výroby OPL ve stádiu pokusu. Dříve byl však výklad jiný a procesy, které umožňují získání omamných látek z konopí (typicky sušení), byly považovány pouze za konzervaci. Bylo to sice ještě za účinnosti předchozího trestního zákona, ovšem skutkové podstaty těchto trestných činů se příliš nezměnily a rozhodně ani nelze říci, že by měl zákonodárce v úmyslu novým trestním zákoníkem úpravu ohledně konopí zpřísnit. V případě přechovávání sklizených rostlin konopí pro vlastní potřebu se pak bude jednat trestný čin podle § 284 TZ, respektive trestný čin podle § 283 TZ v případě přechovávání za účelem distribuce, a to i když ještě nedošlo k přeměně na drogu (usušení).

S tímto stanoviskem NS lze v několika ohledech nesouhlasit. Tento přístup mi přijde přehnaně tvrdý a Česká republika se vydává opačným směrem než většina demokratických a vyspělých zemí světa, které začínají legislativu ohledně konopí značně uvolňovat. Navíc mi nepřijde úplně správný výklad, který se snaží většinu jednání podřadit pod „nejzávažnější“ skutkovou podstatu § 283 TZ. Například pokud někdo nedovoleně pěstuje rostlinu konopí s úmyslem část úrody věnovat známému ke stejným účelům, bude automaticky stíhán za jednání „opatření jinému“ OPL ve stádiu pokusu. A to i tehdy, pokud bude rostlina v počáteční fázi růstu, ve které prozatím nebude obsahovat více účinných látek, než kolik povoluje zákon o návykových látkách, jelikož v dospělosti by obsah účinných látek v rostlině již vyšší byl. Je to z toho důvodu, že NS zastává stanovisko, že není podstavné to, kterému stádiu trestného činu jednání odpovídá, ale o to, jestli jde o zásah do objektu ve vztahu k dalším osobám nebo jen pachateli. Také předchozí výklad o tom, že sušení konopí není výrobou ale pouze konzervací, mi přijde mnohem smysluplnější, jen těžko si lze totiž představit způsob přechovávání (skladování), který by nezpůsoboval vysoušení rostliny a tedy biochemické přeměny účinných látek. Tento fakt současný výklad nijak nereflektuje.

S tím souvisí i fakt, že NS neodůvodněně ztotožnil pojmy „produkce a „výroba“ obsažené v drogových úmluvách. Jednotná úmluva o omaných látkách (JÚOL) si přitom dává záležet na tom, aby tyto dva pojmy oddělila, když ve svém čl. 1 odst. 1 písm. t) považuje pěstování konopí za produkci a zároveň podle čl. 1 odst. 1 písm. n) nemůže být považováno za výrobu, protože výrobou se rozumí všechny procesy, jež umožňují získání omamných látek, kromě produkce. NS však ve svém stanovisku dovodil, že „pojem „produkce“ je jen specifickým označením pro výrobu konopí a konopné pryskyřice jako omamné látky z již vypěstované rostliny konopí.“ Argumentuje tím, že ustanovení čl. 28 JÚOL uvádí, že pokud stát povolí pěstování rostliny konopí k výrobě konopí nebo konopné pryskyřice, uplatní i určitý systém kontroly. Čl. 28 však hovoří o výrobě konopí na základě udělené licence a předpokládá i následné další zpracování rostliny konopí. Tato interpretace NS je tedy dle mého názoru nesprávná.

Nadto si navíc nemyslím, že by zájmem společnosti bylo za trestný čin tohoto typu udělovat co možná nejpřísnější tresty, a to s ohledem nejen na společenskou škodlivost, ale i na celosvětový trend postupného uvolňování norem upravujících konopí a konopné drogy. Má to dle mého názoru dvě hlavní příčiny. Za prvé se domnívám, že by nelegální drogy měly být lépe kategorizovány a současně bych striktně oddělil výrobu pro vlastní účely od té za účelem zisku (distribuce). Především u konopí se tento krok jeví jako velice žádoucí, jelikož výroby drogy tak, jak ji vnímá NS, se podle TZ dopouštějí i ti, kteří mají v úmyslu konopí využít na zcela jiné účely, tedy aniž by vyrobit drogu chtěli.“

Zdroj: KUDLÁČEK, Filip. Právní aspekty legalizace konopí v České republice. Brno, 2015. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity.