„Podle Novotného lze obecně vymezit čtyři skupiny trestných činů, jichž se typicky nealkoholový toxikomani dopouštějí. Největší skupinu tvoř trestné činy, jejichž cílem je vytvořit nabídku drog (ustanovení § 283-286 TrZk) nebo poptávku po nich (ustanoven § 287 TrZk). Dále jsou to trestné činy páchané pod vlivem drog nebo během problémového abstinenčního období (typicky trestné činy proti majetku, proti životu a zdraví, proti svobodě a lidské důstojnosti), trestné činy zaměřené na získání drog (většinou majetkové trestné činy) a trestné činy páchané na samotných závislých (nejčastěji trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti). Násilná kriminalita toxikomanů není však obecně příliš častá.

V následujících článcích věnujeme pozornost drogovým deliktům v užším smyslu, tzn. první výše jmenované skupině. Skutkové podstaty těchto deliktu nalezneme ve zvláštní části trestního zákoníku, a to v sedmé hlavě (trestné činy obecně nebezpečné), dílu prvním (trestné činy obecně ohrožující). Současná česká trestněprávní úprava OPL vychází z pramenu mezinárodního pravá, z nichž nejvýznamnějšími jsou protidrogové úmluvy OSN – Jednotná úmluva o omamných látkách z roku 1961 (a v dalším znění z roku 1972) a Úmluva o psychotropních látkách z roku 1971.

V dalších rozborech vycházíme z Šamalova komentáře k trestnímu zákoníku. Společným objektem všech pěti drogových deliktu je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení (proto jsou také zařazeny v odpovídající části trestního zákoníku o obecném ohrožení). Pachatelem těchto činů může být teoreticky kdokoli – fyzická osoba a od roku 2012 také osoba právnická.“

Zdroj: PELIKÁNOVÁ, Zuzana. Možnosti a limity postihu za drogové delikty podle nového trestního zákoníku. Brno, 2017. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra trestního práva. Vedoucí práce Doc. JUDr. Josef Kuchta, CSc.