„Ve čtyřicátých letech 20. století se do jazzových barů začali potloukat i mladí spisovatelé a intelektuálové. Tihle spisovatelé vytvořili nový svébytný literární žánr, který se stal kvůli jejich způsobu života kultovním. Lidé jim začali říkat „beatnici“. Na rozdíl od jazzmenů nepoužívali marihuanu jako prostředek pro pouhé prohloubení a zesílení jejich umělecké činnosti, ale také jako nástroj vzdoru vůči banalitě měšťácké společnosti. Beatnici žili bohémským životem, muži se vyznačovali dlouhými vousy, starým oblečením, slunečními brýlemi a černými roláky, ženy zase svetry, džíny a barety a samozřejmě všichni kouřili marihuanu. Jejich zásluhou se marihuana dostala do bezmála všech vysokoškolských kampusů Ameriky. Mezi ústřední představitele patřili např. Allen Ginsberg, William Burroughs, Edie Parkerová a Jack Kerouac. (Booth, 2004)

Kromě beatníků měli svoje zkušenosti s marihuanou i jiní spisovatelé. Např. kolem roku 1843 pařížská bohéma zrodila spolek s názvem Le Club des Hachichins. Členové se scházeli v apartmánu, který pronajímal jeden ze členů spolku Fernand Boissard de Boisdenier. Zde se podával hašiš v rámci rituálu v orientálních porcelánových mísách. Ke členům spolku patřili spisovatelé jako Charles Baudelaire, Moreaue Gautier, Gérard de Nerval, Victor Hugo nebo Honoré de Balzac či Alexandre Dumas. Sdružení bylo neformální, takže jednotliví členové se často střídali. Tato společnost lidí přispěla nejen svým uměním, ale také jako první objektivně zaznamenali účinky hašiše. (Booth, 2004)

V době hippies a zvučení rockové muziky začaly v Americe vznikat i undergroundové komiksy humoristického projevu. Protože se na ně nevztahovala cenzura jako na ostatní komikovou tvorbu, vyjadřovaly se nebezpečně o drogách (i zde měla velkou roli marihuana) nebo o válce ve Vietnamu. Že mnohé z nich inspirovala zrovna marihuana, můžeme vyčíst už podle jejich názvů např. Flákač Tonda a marihuanová melodie.“

Zdroj: ŘÍHOVÁ, Tereza. MARIHUANA A UMĚNÍ. Olomouc, 2011. Bakalářská práce. UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI, Pedagogická fakulta, Ústav pedagogiky a sociálních studií. Vedoucí práce Mgr. Linda Švrčinová.