„Prevence neboli předcházení něčemu, ochrana před něčím je jedna z klíčových a nejdůležitějších oblastí, na kterou bychom se měli v této problematice zaměřit. „Cílem prevence je předcházet nemoci před jejím vznikem. Tomu se také někdy říká primární prevence.“ (Ganeri, 2001, str. 140). Mezi ochranné a rizikové činitele bychom mohli zařadit osobnost dítěte a dědičnost, rodinu, školu, vrstevníky, společnost a prostředí.

Rodina zaujímá v životě každého člověka primární skupinu, ve které se člověk učí rozpoznávat, co je dobře a co špatně, získává určité sociální role, formuje se jeho osobnost, postupně si vytváří svůj vlastní žebříček hodnot. Výchova je počátkem boje proti drogám. Neexistuje žádná „škola pro rodiče“, člověk může mít určitou představu o výchově svého dítěte, realita bývá odlišná. Důležité je, aby byla výchova jednotná. Rodiče se snaží o štěstí svého dítěte, často mu ustupují, usnadňují mu život a odstraňují překážky. Málo si uvědomujeme, že právě jen ze zkušenosti, že problémy zvládneme sami, vzniká důvěra ve vlastní schopnosti. Z toho zase vzniká důvěra a hrdost na vlastní výkon. Princip spočívá často v tom, nepomáhat přímo, ale motivovat ke svépomoci. Co totiž dítě dokáže samo, to zlepšuje jeho sebehodnocení. Důležitá je i otevřená komunikace, v rozhovorech rodičů s dětmi by nemělo být téma drog tabu. „S poučením o drogách, jejich zneužívání a nebezpečí by se mělo začít brzy v důvěrných rozhovorech.“ (Göhlert, Kühn, 2001, str. 97) U teenagerů je pak důležité, aby měli pocit, že rodič je bere jako své rovnocenné partnery a že se nad ně nepovyšuje.

Velmi důležitá je důvěra, dítě by si mělo být jisté, že se na své rodiče může s čímkoliv obrátit. Rodiče sami by měli být dobrým příkladem pro své děti, neměli by omlouvat vlastní zlozvyky. Podle pana Nešpora je prevence důležitá již před narozením dítěte. Preventivní strategii zde představuje péče o tělesné zdraví matky, která by se měla v těhotenství vyhýbat návykovým látkám, včetně tabáku a alkoholu. Matka by měla také pečovat o svůj dobrý psychický stav.

„Při práci s mladými toxikomany opakovaně zjišťujeme jeden fakt z jejich minulosti, že se v jejich rodině jen těžko nacházel čas, aby se mluvilo o problémech nebo prostě jen chvíli příjemně povídalo s ostatními. Ve společném soužití rodiny k tomu bývají přirozeně vytvořené okamžiky – společná jídla, po kterých lze chvíli posedět a něco si říci. Nejde samozřejmě jen o rodiny závislých – mizení společných rodinných chvil u jídla lze sledovat již delší dobu v celé naší společnosti.““

Zdroj: WINKLEROVÁ, Barbora. NAŠE SPOLEČNOST A MARIHUANA. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce PhDr. Milan Valach, Ph.D.