Cannabis a černý muž

„Na užívání marihuany v Africe měl silný vliv islám. Nicméně zde byl kult této rostliny hluboce zakořeněn již v některých starých předislámských kulturách. Kmeny v údolích řek Zambezi a Kongo a v oblasti Viktoriina jezera kouřily marihuanu pří náboženských rituálech i pro kratochvíli. V Kongu je prý dosud dodržován starobylý obřad Riamba. Podle něj je marihuana božstvo, jež chrání před fyzickou í duševní újmou. Leckde v Africe je zvykem pečetit smlouvy a obchodní dojednání bafem z dlouhé dýmky.

Zpět do Evropy

Do Evropy přinesli konopí severní cestou 2800 let př. n. I. Skytové. Až do moderního věku se zde nikdy intenzivně marihuana nekouřila, ale konopné vlákno se stalo na čas hlavní plodinou v historii téměř každé evropské země. Pylové analýzy zařazují domestifikaci konopí do r. 400 př. n. l. V Norsku, Anglií a Německu, ve Svédsku do roku 50 př. n. l. atd. Řekové a Římané taktéž konopí používali (hlavně na lana a plachtoví), dováželi ho ze Sicílie a Galie.

Marihuana, s poněkud jiným uplatněním než mělo konopí v předkřesťanské Evropě, si do této oblasti hledala po letech cestu znovu. Šířila se na západ přes Persii a arabské země, kde se s rostoucím významem islámu více a více prosazovala v podobě hašiše. Tento vývoj byl ovšem komplikován různými překážkami. Např. v roce 1378 se perský emír Soudon Sheikhouni pokusil ve své zemi skoncovat s hašišem ničením rostlin a uvrhnutím uživatelů do žaláře, když napoprvé jim byly pouze vylámány zuby. Středověké prostředky však nebyly dostatečně účinné. Během několika let spotřeba marihuany dokonce vzrostla. Cesta do Evropy se tak opět otevřela, nicméně byla přece jenom ještě velmi dlouhá. Zřejmého rozmachu dosáhlo rozšíření hašiše, spolu s opiem, v 19. století mezi bohémou a vyšší společností některých evropských metropolí, především v Paříži. Výše uvedený příklad ukazuje, že ani boj proti Cannabis ze strany neliberální vládnoucí administrativy není vymožeností teprve moderní doby.

 

Cannabis a Yankee

S narůstajícím obchodem a cestami se semena dostala do všech koutů známého světa. Také první osadníci nově vznikajících amerických kolonií, Pilgrim Fathers, je s sebou přivezli. Nicméně Baudelaire, který hovoří o konopí egyptském, cařihradském, perském, alžírském a nejvíce ceněném bengálském, se o americkém „druhu“ ještě nezmiňuje. Zde došlo k prudkému rozmachu užívání až v době severoamerické prohibice. Básník ovšem zcela ignoroval rozvoj konopného průmyslu, který v jeho době prožíval právě v Americe nebývalou konjunkturu především ve využití vlákna na plachtoví a lanoví pro potřeby lodí aj.

Tisíce let byla marihuana oceňována jako medikament i pro své euforizující vlastnosti. Encyklopedia Britannica v r. 1894 odhaduje počet jejích pravidelných uživatelů na tři sta milionů, především ve východních zemích. Další miliony jí používaly legálně na lékařský předpis na běžné nemoci, jako byl tetanus. Do začátku století se však lékaři odvrátili od tohoto medikamentu k aspirinu a jiným novým lékům.

Na přelomu století se americké zákony marihuany prakticky netýkaly. Pokud ji někdo kouřil, tak pouze minoritní skupiny barevných obyvatel – mexičtí dělníci, jižanští černoši a nově přicházející Filipínci. Ve státech, kde barevní tvořili významnou část, vytvořili rasističtí politici mýtus, že marihuana je příčinou vyšinutosti, chlípnosti, násilí a zločinu. Jeden „joint“ a máte vyvolaný návyk. Marihuana dláždí cestu k závislosti na dalších drogách – kokainu, opiu a heroinu. Tyto pověsti byly podporovány či přímo vědomě rozšiřovány a pěstovány populistickými politiky a publicisty, kteří neměli o konopí informace ani znalosti, a mnohdy je ani mít nechtěli. Propaganda v následujícím období přerostla do antimarihuanové hysterie.“

 

Zdroj: DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 3., dopl. vyd. Praha: Maťa, 2010, 173 s. Matamata. ISBN 978-80-7287-136-0.