Nejstarší nálezy, dokládající využití konopí člověkem, pocházejí z éry rozvoje zemědělství v 12. – 10. tisíciletí př. n. l. z oblasti tzv. úrodného půlměsíce. Na čínském prehistorickém sídlišti Jang-ming-šan poblíž dnešní Tchaj-Peje byly nalezeny úlomky keramiky zdobené otisky konopného lana a uhlazené kamennou palicí používanou na mlácení konopí. Na mnoha jiných místech, obvykle v hrobech a hrobkách významných osobností starověku, byly nalezeny konopné tkaniny, provazy či semena. Konopí se, dle důkazů z vykopávek, těšilo velkému respektu. V Číně patřilo k vůbec prvním kulturně pěstovaným plodinám. Konopné vlákno bylo základní surovinou pro vybavení čínských armád a vyráběly se z něj mimo jiné i tětivy luků. Význam byl tak velký, že se jím v některých obdobích dávnověku daly plat i daně.

V Japonsku se konopí pěstovalo asi od 6. tisíciletí př. n. l. a bylo spojováno s láskou, manželstvím a obecně s dobrem. Novomanželé dostávali dárky z konopí jako symbol pevnosti jejich svazku. Ještě dnes se konopí pěstuje na japonském císařském dvoře, kde slouží k výrobě slavnostního císařského roucha. V Egyptě používali konopná lana i při stavbě pyramid.

V Evropě se první nálezy spojené s konopím datují do 7. tisíciletí př. n. l. Na pravěkém sídlišti finské provincii Tavasia byl objeven konopný pyl. Konopné tkaniny, provazy či semena byly nalezeny na spoustě dalších míst např. u keltských knížat, Vikingů, Tráků či v hrobě sv. Adelgundy z konce 7. st. n. l.

Konopí jako rostlina, hlavně její listy a květy, byly v mnoha kulturách považovány za účinný lék. Znalost léčebného využití konopí byla obvykle pod kontrolou šamanů, nebo později lidových léčitelů. První psaný lékopis Pen Ts’ao Ching sestavil ve 3. tisíciletí př. n. l. čínský císař Shen Nung. Konopí dokonce označoval za elixír nesmrtelnosti. Léčil podle něj i ženské slabosti jako nepravidelnou menstruaci, migrény, dále pak dnu, revmatismus, malárii, beriberi, zácpu a duševní nepřítomnost. Léčebné vlastnosti konopí byly využívány i v dalších zemích krom dálného východu například v Řecku a starověkém Římě. Řecký historik Hérodot popisuje požívání konopí i pro rekreační účely. Řekové, měli mít v oblibě konopné koláče, které v kombinaci s vínem, uvolňovaly náladu a byly hojně nabízeny řeckým hostům. Konopí je také uctíváno v hinduistických védách pro schopnost navázat spojení s bohem Šivou, jako svatá rostlina je zobrazeno ve sbírce čínské kultovní lyriky z 3. st. př. n. l. V Persii označovali konopné semeno jako královské.

Vynález papíru

V 1. st. př. n. l. byl císařském dvoře v Číně vynalezen nový způsob výroby papíru, papír se vyrobil z morušové kůry a starých konopných textilií. Získaný papír byl oproti dříve používanému papyru mnohem odolnější a skladnější, oproti hedvábnému papíru naopak několikrát levnější. Jeho rozšíření do dalších koutů Číny i celého světa mělo za následek významný rozvoj vzdělání. Do kontinentální Evropy se znalost výroby papíru dostala až okolo 12. a 13. století. Na papíře z konopí byla vytištěna i Guttenbergova Bible a celá řada dalších knih. Konopný papír byl používán až do první třetiny 20. století.

Konopí a mořeplavba

Na počátku novověku umožnilo námořníkům využití konopných vláken a z nich spletených lan a utkaných plachet, uskutečnit plavby do vzdálených míst a zemí. Konopné tkaniny totiž velice dobře odolávají velkému zatížení i slané mořské vodě. Díky konopí tak mohl začít kvést zámořský obchod. Na svých lodích používali konopné plachty při cestě do Ameriky Vikingové a o několik století později také Kryštof Kolumbus. Jedna loď podobná Santa Marii na sobě nesla průměrně 80 tun konopných vláken.

V chalupě i v klášteře

Konopné suroviny patřily ke každodenní stravě obyčejných lidí. Byly z nich připravovány klasické pokrmy jako oblíbená židovská pochoutka z pražených semen „Tzaddi“ nebo semencová polévka „semientiatka“ vařená na území našich sousedů v Polsku, Litvě a Lotyšsku tradičně na Tři krále. Semencová kaše bývala běžným pokrmem venkovského lidu také u nás v Čechách a na Moravě. Evropští mniši pojídali denně běžně tři jídla z konopných semen. Konopná lana, rybářské a ptačí sítě, domácí textilie i oděvy patřily k základnímu vybavení domácností stejně jako barvy, laky či mýdla, která se vyráběla z konopného oleje. Konopný olej se používal také na svícení. Dřevnaté pazdeří se zužitkovalo jako podestýlka ve stájích nebo při stavbě přístřeší, běžně se s ním také topilo. Z konopí se tradičně vyráběly tětivy luků, rybářské a ptačí sítě, provazy, lana, plachty aj. lodní vybavení, oděvy, jak pracovní, tak slavnostní, domácí textil, pleny, zavinovačky, plátna pro malíře, rituální a náboženské předměty (kouzelné hůlky, posvátné masti…), sváteční pokrmy, barvy, laky, olej na svícení, stavební materiál včetně omítek, papír a léky.

Na pokračování článku se můžete těšit příští týden.

KLVAŇOVÁ, Linda a Michal RUMAN. Konopí – staronový přítel člověka. Chvaleč: Konopa, 2008. ISBN 978-80-254-1825-3.