„Co je návyk? Proč se člověk stává závislým? Podle Bernharda von Treecka, vedoucího jedné velké léčebné kliniky, začíná návyk tam, kde jsme se vzdali původních životních perspektiv a kde droga nabývá na významu a nekontrolovatelným způsobem zaujímá prostor v prožitcích člověka a utváření jeho všedního dne. Společným znakem každého návyku je přitom mechanismus odměňování sama sebe. Toxikomani prostřednictvím drog manipulují se svými pocitovými stavy. Jde jim o to, potlačovat nepříjemné nebo vyvolávat příjemné pocity. V mladistvých spatřuji zvláště ohroženou skupinu, protože vzhledem k jejich somatickému i psychickému vývoji, podléhají často změnám nálad, kterým oni sami se teprve učí rozumět. Často je na ně vyvíjen nátlak ze strany jejich vrstevníků. Drogy odstraňují obavy, ostych i vztek, poskytují dočasné uvolnění, dodávají sebevědomí, mohou i novým způsobem rozšiřovat svět. To se však pohybujeme v oblasti zdání, realita je úplně odlišná. Opojné pocity mohou člověka dovést až k závislosti, aniž by si to uvědomoval. Závislost se odráží na psychickém a zdravotním stavu člověka, s tím souvisí i problémy v jeho pracovním i soukromém životě.

Ve smyslu klinické psychiatrie je závislost onemocnění, které vyžaduje léčení. Světová zdravotnická organizace ( SZO, anglicky World Health Organisation – WHO ) formulovala v roce 1964 pojem závislost: „je chápána jako tendence k určité činnosti vytvořená učením, zkušeností a opakováním. Návyk je primárně psychický děj s možnými sekundárními tělesnými a sociálními následky. U návyku na léky, drogy, alkohol přibývají k psychickým a sociálním faktorům ještě biologicko-organické faktory škodlivých účinků drog na organismus a nervový systém člověka.“ (Göhlert, Kühn, 2001, str. 11)

Závislost definuje mezinárodní klasifikace nemocí takto: „Skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost, než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti je silná touha brát psychoaktivní látky, alkohol nebo tabák.“ (Nešpor, Csémy, Pernicová, 2001, str. 45)

Jiří Presl definuje závislost obecněji. Popisuje ji jako oddání se něčemu. Člověk může být závislý na nějaké látce, nutkavém jednání nebo vztahu. Čím více je člověk něčím ovládán, tím méně je svobodný, ztrácí kontrolu nad svým životem, nedělá, co by opravdu chtěl. Je nemocný. Závislost je však téměř vždy projevem něčeho hlubšího, např.

-útěk před problémem (y)

-neschopnost se vypořádat s tlakem společenské skupiny (party)

-bezradnost, neví, co se svým vlastním životem

-neví, kým je, jakou má hodnotu

Drogová závislost je o to záludnější, že

-vzniká poměrně rychle – v průměru 2-3 roky (závisí na druhu užívané drogy, popř. kombinaci drog, osobních dispozicích jedince, věku..)

-pokud člověk zakusí příjemnosti drogy, jen těžko si dokáže představit, že ho může z ráje stáhnout do pekelné propasti

-skončit s drogou úplně bez problémů se podaří jen málokomu“

Zdroj: WINKLEROVÁ, Barbora. NAŠE SPOLEČNOST A MARIHUANA. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce PhDr. Milan Valach, Ph.D.