„Harm Reduction, tak jak je tento pojem chápán ve vztahu k užívání drog, je mezinárodní trend, který vznikl jako odpověď na vysoký nárůst HIV/AIDS v osmdesátých letech minulého století. Prvními evropskými zeměmi, které začaly model HR praktikovat, byly Nizozemí (výměnné programy) a Velká Británie (substituce a preskripce návykových látek lékaři). I v mnoha dalších zemích Evropy, například ve Švýcarsku a Německu, vznikly další programy vycházejících z této strategie: „injection room“ (aplikační místnosti), testování tanečních drog apod. Od konce 90. let je strategie HR uváděna jako jeden ze čtyř pilířů evropské drogové politiky (viz Národní strategie, 2000).

Nizozemí

Nizozemí přistoupilo k radikální změně své národní drogové politiky v 70. letech minulého století v odpovědi na rostoucí drogový problém na konci šedesátých let. V r. 1972 byl vydán dokument, který v závěru uváděl novou tezi: drogová politika by měla obsahovat i hledisko rizik spojených s užíváním drog. V roce 1976 rozdělil zákon návykové látky na látky s „neakceptovatelným rizikem“ (například heroin, kokain, amfetaminy a LSD) a na látky s „akceptovatelným rizikem“, jako je konopí a jeho produkty. Tato klasifikace byla vytvořena na základě poznatků o škodlivosti vlivu jednotlivých typů drog na uživatele a koresponduje s filozofií HR. Nizozemský přístup, pohlížející na drogový problém optikou veřejného zdraví, se dá shrnout do následujících pragmatických východisek:

1) zneužívání drog není primárně chápáno jako problém policie a soudů,

2) základním a velmi důležitým je také hledisko tělesné a duševní pohody klienta,

3) užívání drog má vliv nejen na klienta, ale i na jeho okolí.

K přímým výsledkům vývoje drogové politiky směrem k humánnosti a pragmatičnosti patří aktivizace uživatelů drog a drogově závislých. V roce 1980 vzniká v Rotterdamu „Junkiebond“ (Liga uživatelů), o čtyři roky později je založen první výměnný program v Amsterdamu.

Velká Británie

Velká Británie byla již ve 20. letech průkopníkem v přístupu směřujícím k minimalizaci škod způsobených užíváním drog. Rollestonova komise v r. 1920 doporučila v určitých případech lékařskou preskripci heroinu a kokainu lidem na nich závislým s cílem snížit škody vzniklé užíváním těchto látek a pomoci jim vést užitečný život. Jako ilustraci „znovuobjevení“ tohoto přístupu v 90. letech uvádíme model HR služeb v Merseyside (část Liverpoolu). Součástí tamního HR modelu je široká paleta služeb pro uživatele drog: výměna injekčních stříkaček, vzdělávání, poradenství, preskripce heroinu a kokainu, zprostředkování zaměstnání a asistenční služba. Všem uživatelům, kteří jsou registrováni v nízkoprahovém centru, je při prvním kontaktu nabízeno zprostředkování detoxifikace a léčby. Pouze 10 % z nich však má o nabízenou léčbu zájem a chce s užíváním drog skončit.

Významnou roli v rámci tohoto modelu hraje také policie. Všechny, kdo byli zadrženi pro nedovolené držení drog, rutinně odkazuje na léčebné programy a veřejně podporuje programy výměny injekčního náčiní. Klíčový aspekt by se dal označit jako „varující přístup“. Policie varuje uživatele, kteří byli zadrženi poprvé, že v případě opakovaného provinění skončí jejich případ trestním stíháním. Těmto osobám (většinou experimentátorům) není učiněn záznam do trestního rejstříku, nejsou dále stíháni a naopak dostanou informace o léčebných a výměnných programech. Jestliže je uživatel registrovaným klientem zařízení, může legálně držet drogy pro vlastní potřebu, jinak je držení drogy pro vlastní potřebu ve Velké Británii trestné.“

Zdroj: KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády České republiky, c2003. Monograře (Úřad vlády České republiky). ISBN 80-867-3405-6.