Holandská politika snižování rizik

„Nizozemská drogová politika bývá označována jako tak zvaná Politika snižování rizik (harm reduction). „Klíčovým záměrem nizozemské drogové politiky je předcházet rizikům spojeným s užíváním marihuany jak pro její přímé uživatele, tak i pro jejich bezprostřední okolí a společnost jako celek, a limitovat je (tak zvaná politika snižování rizik). Přesněji řečeno, cílem politiky snižování rizik je předcházet tomu, aby uživatelé marihuany byli přehlíženi, stigmatizování či kriminalizováni, a redukovat riziko, že se uživatelé marihuany dostanou do styku s drogami klasifikovanými jako škodlivější, jako jsou například heroin či amfetamin “ (Monshouwer a Van Laar, 2011, s. 148). Snaží se tedy hlavně omezit styk uživatelů marihuany s tvrdými drogami, což je důležité především kvůli teorii vstupní drogy (gateway theory), která říká, že měkké drogy jako marihuana a hašiš jsou zpravidla vstupní branou k drogám tvrdým.

„Teorie vstupní drogy byla po dlouhou dobu chápána jako argument proti legalizaci marihuany, Nizozemí ale překvapivě vidělo toto pojetí jako důvod pro povolení prodeje malých dávek. Namísto uznání psychofarmakologického spojení mezi marihuanou a tvrdými drogami Nizozemci předpokládali, že mechanismus vstupní drogy kopíruje sociální a ekonomické sítě a že oddělením obou trhů udrží uživatele marihuany mimo kontakt s uživateli a prodejci tvrdých drog “ (MacCoun, 2011, s. 1899).

Politika snižování rizik je tedy založena na předpokladu, že separace trhu s tvrdými a měkkými drogami oslabí statistickou asociaci vstupní drogy mezi marihuanou a tvrdými drogami. Jednoduše řečeno, pokud bude marihuana prodávána v licencovaných a státem kontrolovaných coffee shopech, její uživatelé se pravděpodobně dostanou do styku s tvrdými drogami méně, než kdyby marihuanu kupovali od pouličních prodejců, nabízejících jim mimo jiné i tvrdé drogy jako heroin nebo kokain.

Základním kamenem politiky snižování rizik je rozdělení drog na tvrdé a měkké. Toto dělení bylo poprvé zavedeno v roce 1976 začleněním do nizozemského Opiového zákona. Jako tvrdé drogy bývají klasifikovány heroin, kokain, amfetamin a extáze, tedy takové látky, které představují nepřijatelné riziko pro veřejné zdraví. Naopak měkké drogy (marihuana a hašiš) jsou takové, které při užívání malého množství (zpravidla 5 gramů na osobu na den) přináší akceptovatelné riziko pro zdraví společnosti. „Co se týče tvrdých drog, několik zdrojů naznačuje, že existuje pouze malé riziko vystavení jak nezletilých tak dospělých zákazníků coffee shopů tvrdým drogám. Navíc coffee shopy obecně dodržují zákaz prodeje tvrdých drog “ (Monshouwer a Van Laar, 2011, s. 151). Politika coffee shopů se jeví být úspěšná v oddělování trhu s tvrdými a měkkými drogami, čímž splňuje hlavní cíl politiky snižování rizik.“

Zdroj: GINTEROVÁ, Nikola. NIZOZEMSKÝ PŘÍSTUP K MARIHUANĚ A JEHO APLIKACE NA ČESKÉ PROSTŘEDÍ. Brno, 2017. Bakalářská práce. MASARYKOVA UNIVERZITA, PEDAGOGICKÁ FAKULTA, KATEDRA OBČANSKÉ VÝCHOVY. Vedoucí práce PhDr. Mgr. Radim Štěrba, Ph.D., DiS.