„Preventivní programy se zpravidla zaměřují na zvýšení informovanosti a opomíjejí důležitost pozitivního ovlivnění chování. Několik studií ukázalo, že spojení mezi vědomostmi, přístupem a chováním je slabé a že zvýšení vědomostí nemusí nutně vést ke změně chování. Preventivní programy, které se v oblasti užívání drog v rámci ovlivnění přístupu a chování spoléhají pouze na reklamní či veřejnosprávní sdělení, nemají zpravidla příliš uspokojivé výsledky. Naopak programy používající širokospektrální přístup a zaměřující se například na nejvíce znevýhodněnou sociální vrstvu se zdají být úspěšnějšími. Důkazy naznačují, že rizikové chování začíná brzy a má tendenci přetrvávat do dospělosti, proto by měly být preventivní programy a opatření započaty v mnohem mladším věku než je obecně zvykem. Navíc se prokázalo, že ačkoli je výchova ke zdraví na školách základem pro informované rozhodování se ohledně budoucího zdravého chování, mají sociální faktory významnější roli než osobní přístup a procesy uvnitř skupiny (například mezi vrstevníky) jsou pro pozitivní vývoj zdravého přístupu k životu mnohem důležitější než osobnostní faktory jako třeba sebeúcta. Proto je důležité pracovat nejen na informovanosti, ale také na pozitivní změně zdravého chování v rámci skupin vrstevníků či komunit. K tomu slouží preventivní programy pro žáky a dospívající.“

Zdroj: GINTEROVÁ, Nikola. NIZOZEMSKÝ PŘÍSTUP K MARIHUANĚ A JEHO APLIKACE NA ČESKÉ PROSTŘEDÍ. Brno, 2017. Bakalářská práce. MASARYKOVA UNIVERZITA, PEDAGOGICKÁ FAKULTA, KATEDRA OBČANSKÉ VÝCHOVY. Vedoucí práce PhDr. Mgr. Radim Štěrba, Ph.D., DiS.