„Vůbec nejstarší způsob využití této hospodářsky velmi důležité rostliny byl pravděpodobně v lidovém léčitelství a je nutno dodat, že halucinogenní vlastnosti byly často neoddělitelnou součástí léčebného procesu.

ČÍNA

Konopí stojí na počátku čínské civilizace, konopí bylo první rostlinou, která byla současně s osidlováním severních kmenů kultivována. V nejstarší čínské dochované knize Shing-Ching, „KNIZE PÍSNÍ“, která vznikla mezi 9. – 6. stoletím př. n. l. v severní Číně, ale odvolává se přitom na prameny až o 2000 let starší, je konopí často zmiňováno. Je počítáno ke „stovce obilí“. Za mýtického zakladatele čínského bylinného umění a farmacie je považován Shen-Nung. Naučil člověka používat pluh a pěstovat „patero druhů obilí“, ke kterým také patřilo konopí. Ve farmakologii Shen-nung, která byla podle legendy sestavena v roce 2737 př. n. l., ale ve skutečnosti vznikla až v 1. století, se praví, že „konopí léčí ženské slabosti, dnu, revmatismus, malárii, zácpu a duševní nepřítomnost.“

V roce 1578 sepsal Li-Shih-Chen svou slavnou knihu bylin Pen-Tś ao, která je dosud základní knihou čínského bylinného lékařství. Podle ní je možno léčit mnoho nemocí konopím: nervozitu, senilitu, ženský výtok, porodní komplikace, otrávení sírou, olovem nebo omějí, zácpu, těžké zvracení, kožní vyrážky, vředy, rány, vypadávání vlasů, pocit suchosti v jícnu, píchnutí štírem, nepravidelnou menstruaci, zadržovanou moč, měchýřové kameny, hemeroidy. Li-Shih-Chen poznamenává, že nadměrná konzumace způsobuje „halucinace a nejistý krok“.

JAPONSKO

V roce 414 n. l. bylo v Japonsku oficiálně zavedeno čínské lékařství korejskými lékaři. V průběhu následujících století bylo japonské lékařství stále více ovlivňováno korejskými lékaři, kteří pracovali převážně na čínské bázi.

V roce 562 n. l. přišel čínský mnich Chu-Tś ung do Japonska. Měl ve svém cestovním zavazadle 164 lékařských knih, mezi nimi i slavnou knihu bylin Pen-Tś ao. Tak se později rozšířily vědomosti o lékařském použití konopí v japonském lékařství. Všechny pozdější japonské lékařské knihy se na tuto čínskou knihu odvolávají.

Základní dochované japonské dílo o využívání bylin, Honzowamyo, „Japonská jména rostlin“ od Sukahito Fukae, pochází z roku 918 n. l. Jedná se o adaptaci velkých a mnohem starších čínských lékařských nauk. V roce 1607 se dostalo čínské vydání knihy Pen-tś ao kang-mu do vlastnictví osobního lékaře šoguna. Mělo velký vliv na lékařsko-farmaceutické posuzování rostlin, které se pěstovaly a nacházely v Japonsku. Konopí je zmiňováno také ve velmi raném díle lékařských nauk, převzatém z Číny, Shino-Honzo-Sutra, „Nauce o bylinách“, kde je označováno jako Masho. O jeho působení se píše: „Toto konopí léčí patero nemocí a sedm druhů zranění. Při větším požití ovšem hrozí ztráta sil. Mashinin se používá jako laxační prostředek u starých lidí, dětí, těhotných a kojících matek a u těch, kteří jsou ještě oslabeni po těžké nemoci. Je také lékem proti rýmě a kašli. V uplynulých stoletích byla využívána pryskyřice konopí jako tišící prostředek proti bolestem.“

Zdroj: VANĚČEK, Miloš. KONOPÍ – CANNABIS. 1. Praha: Policie ČR, 2010.