Konopné společenské kluby – díl 1.

„Konopné společenské kluby (dále KSK) jsou inovativním, originálním a humánně orientovaným konceptem regulace konopí.

Tento koncept, s nímž jíž více než deset let experimentují občanská hnutí v několika zemích, si klade za cíl redukovat rizika spojená s užíváním, nezákonným obchodováním a dalšími souvisejícími zločiny. Dnes je již prokázáno, že KSK představují dokonale funkční nápravu těchto škod na lokální úrovni.

Jedná se rovněž o jednoduchý a lehce realizovatelný způsob, jak řešit trvale aktuální problematiku neregulované produkce a distribuce drog, a přitom vyhovět hlavním třem úmluvám OSN týkajícím se kontroly drog a zároveň i mezinárodním úmluvám o lidských právech.

Historie

Na konci osmdesátých let 20. století začala po celém světě vznikat společenská hnutí, která se rozhodla organizovat vlastní programy podpory, ochrany a péče o drogové uživatele. To byl počátek konceptů vzájemné podpory (peer-support) a redukce škod (harm reduction).

O pár let později začaly nezávisle na sobě ve Španělsku a Spojených státech amerických vznikat spolky sdružující uživatele konopí a farmáře s cílem zásobit své členy konopím, a to mimo dosah černého trhu.

Tyto samozásobitelské spolky ideologicky i prakticky naplňovaly zásady konceptů vzájemné podpory a redukce škod. V roce 2006 byl publikován text, který tyto spolky pojmenoval a vytvořil obecná pravidla jejich fungování pod názvem Kodex chování evropských konopných společenských klubů. Jeho autorem bylo evropské sdružení ENCOD. V následujících deseti letech se konopné společenské kluby rozšířily po celém světě, a tak byla přijata různá legislativní opatření sloužící k jejich regulaci (například v Uruguaji a ve španělských autonomních společenství Navarra a Katalánsko). Rovněž několik měst ve Švýcarsku a Nizozemsku vyjádřilo přání zúčastnit se experimentů s tímto novátorským řešením.

V dnešní době fungují konopné společenské kluby či podobná uskupení přinejmenším ve 12 zemích (Belgie, Francie, Itálie, Mexiko, Německo, Nizozemsko, Rakousko, Slovinsko, Spojené státy americké, Španělsko, Švýcarsko, Uruguay), a ne všechny mohly v počátcích své existence spoléhat na podporu ze strany místních úřadů.

Uživatelé konopí i osoby neužívající konopí, ale mající zájem o regulaci konopí, přestože jsou členy různých verzí konopných společenských klubů, se ve svém počínání řídí – a odjakživa řídili – společným etickým přístupem, který charakterizuje:

– ochotná a aktivní spolupráce s místními i státními úřady stejně jako s místní občanskou společností;

– naprostá transparentnost provozovaných aktivit;

– neziskový cíl a poslání;

– spolupráce se zdravotními a sociálními programy, ochrana zdraví a redukce škod;

– omezený přístup pro neuživatele a nezletilé;

– důraz na ekologickou nezávadnost a veřejné zdraví.“

Zdroj: Konopné společenské kluby: Politika XXI. století. 1. Praha: Cannafest, 2015.