„Užívání marihuany je komplexní problém. Marihuana se užívá po celém světě již tisíce let. Naše vědomosti o jejím biochemickém spektru vedly k určitému „ospravedlnění“ pro dlouhotrvající multikulturní oceňování této drogy. Víme, že určité složky pomáhají (nebo mohou pomáhat) v léčbě nauzey, anorexie, chronické bolesti, deprese a snad i nádorového onemocnění. Právní hanobení marihuany postavilo ty, kteří chtějí marihuanu předepisovat nebo ji používat, do konfliktu se zákonem a způsobilo, že je obtížné zkoumat její možné přínosy. Jakákoli toxicita marihuany je podstatně menší v porovnání s největším legálním zabijákem současného světa – tabákem.

Marihuana je halucinogenní droga. Její užívání vede k psychomotorickým poruchám. Chronické užívání může vést k neurokognitivním deficitům. Část chronických uživatelů ji nadále užívá i přes její nepříznivý vliv na sociální funkce a produktivitu, což je racionální definice závislosti. Zvláště citlivá je mládež. Tyto aspekty užívání jsou podobné některým aspektům konzumace alkoholu a – podobně jako u alkoholu – je více než rozumné chránit mládež před marihuanou a pokusit se omezit její užívání v jakékoli souvislosti, ve které může její užívání vést k poškození ostatních.

Inhalační způsob užívání drog je velmi účinný, neboť obchází filtraci a nese produkty, které mohou být absorbovány přes kapilární membránu, přímo do mozku. Pokud je k mikronizaci použito spalování těchto produktů, generuje se velmi mnoho částic, které nemají žádný známý užitek a mohou škodit. Třídění stovek produktů spalování a jejich dopad (negativní nebo pozitivní) na dýchací systém je překážkou při zkoumání marihuanových a tabákových výrobků.

Pokud přeskočíme „drobné písmo“, je zřejmé, že inhalace kouře má potenciál dráždit a poškozovat plíce a průdušky. Ačkoli různé kultury používaly inhalaci různých produktů spalování po tisíce let, dnes můžeme být považováni za společnost excesů; příležitostné kouření nemusí vést k žádnému nebo jen k minimálnímu poškození, zatímco trvalé chronické užívání k poškození vést může. Současné údaje naznačují, že inhalace spalované marihuany skutečně dráždí dýchací ústrojí. Může způsobit obtíže jako kašel, zahlenění a pískoty. Na druhou stranu bylo zjištěno, že marihuana má bronchodilatační účinky; v současné době nejsou k dispozici žádné údaje, které by spojovaly užívání samotné marihuany s CHOPN. Jsou ale dostupné údaje, které svědčí o poškození při užívání marihuany společně s tabákem. Jsou také důkazy o tom, že silné užívání marihuany může vyvolat vznik nádorového onemocnění (a několik experimentálních důkazů toho, že některé složky marihuany působí proti některým druhům nádorů).

Existují dva způsoby „řešení“ této problematiky. První spočívá v nabízení marihuany v nehořlavých formách, které jsou vnímány jako medicínsky užitečné. A druhým, již probíhajícím řešením je identifikace a izolace složek rostliny se specifickými příznivými účinky, umožnění jejich dostupnosti ve známém množství a jejich podávání cestou, která nezpůsobuje poškození. Souhrnně řečeno, existují jednoznačné důkazy o tom, že příležitostné nebo pravidelné kouření marihuany není neškodné a způsobuje dýchací obtíže. Varování před pravidelným silným (a pravděpodobně i mírným) kouřením marihuany je tedy rozumné z důvodu poškození samotného uživatele i ostatních lidí projevujícího se kognitivními a psychomotorickými poruchami. Lékařské užívání v nízké kumulativní dávce pravděpodobně není škodlivé pro plíce. Rekreační užívání však není totéž co lékařské užívání a mělo by se na základě současných důkazů potlačovat, zejména u mladých jedinců.“

Zdroj: JOSHI, Manish, Anita JOSHI a Thaddeus BARTTER. Marihuana a plicní onemocnění. 1. www.prolekare.cz, 2014.