„Při dodržení pěstebních postupů jsou sklizené rostliny vskutku bohaté na obsah živic s účinnými cannabinoidy. Listy jsou ztěžklé produkcí pryskyřice a dobře „živená“ marihuana bude schopna naplnit své poslání. Hlavní, zásadní operací, k níž pěstitel přistupuje po žních, je sušení úrody. Důležité je také správné uložení (skladování) usušeného materiálu. Předtím se ovšem někdy provádějí další kroky speciálních úprav a postupů, jež mají „trávu“ zkvalitnit.

Ve sklizeném rostlinném materiálu se produkce cannabinoidů a pryskyřice zastavuje, hlavní změny, k nimž nyní dochází, jsou degradativní. Je-li ale s produkcí zacházeno s péčí, je-li řádně sušena, ošetřována a uskladněna, degradace se projeví jen minimální. Více než 70 % čerstvé hmoty činí obsah vody. Sušením se většina této vody odstraňuje. Dobře vysušená „tráva“ má dlouhodobě stabilizovanou jakost. Hoří rovnoměrně a chutná jemně.

V čerstvé surovině se cannabinoidy nacházejí ve své kyselé formě, jež není psychoaktivní. Kyselé cannabinoidy podléhají dekarboxylaci, při níž se uvolňuje plyn, oxid uhličitý. Částečně k této reakci dochází již během sušení či jiných postupů ošetření, čímž se neaktivní kyselé formy přeměňují na aktivní neutrální. Dekarboxylace je završena vlastně až při kouření. Proto není nutno vystavovat marihuanu nějakým speciálním procedurám, zahrnujícím tepelný záhřev, není-li ovšem určena k jídlu. V takovém případě musí recept zahrnovat fázi zahřívání za sucha. Teplo nejen převede kyselé cannabinoidy do jejich aktivní formy, ale také roztaví ostré cystolytické chloupky, které pokrývají listy, stonky a větve. Při požití či žvýkání nevařené surové marihuany mohou způsobit silné žaludeční bolesti.

Běžná marihuana se obvykle skládá z colas, z nichž byly odstraněny velké listy a byly náležitě usušeny, popřípadě dále ošetřeny. Materiál se obvykle před sušením nijak zvlášť neošetřuje. Je-li poté tráva buketu jemného, není třeba jíž další úpravy provádět. Hrubá chuť může být vhodnými úpravami zjemněna, přitom vliv na potenci je malý, jsou-li dodatečné zásahy prováděny vlídně. Na nesušenou Cannabis se někdy aplikují různé metody Curing neboli „školení“, jejichž cílem je odbourání chlorofylu a dosažení specifického buketu.

Při odlisťování se odstraňují velké listy, což se obvykle provádí až po sklizni. Separují se, protože jsou mnohem méně potentní než colas, které doprovázejí. V klasických pěstebních oblastech se odtrhávají hned na poli, kde zůstávají jako zelené hnojivo. Nicméně i tyto listy mívají někdy dostatečnou potenci, zvláště nejsou-li příliš staré. Listy ze spodní části rostliny bývají v potencí slabší, ale i ty lze využít při přípravě koncentrovaného extraktu. Nejsnadnější je provést odlistění, až listy seschnou, než když jsou tkáně pevné, houževnaté. V dobře větraném prostoru vadne rostlina již během hodiny, rostliny v plastovém pytli v chladu vydrží „čerstvé“ i více než den. Někteří pěstitelé nechávají tyto listy na rostlině, dokud zcela neuschne. Když otrhají „palice“, otrhají zbylé listy přejížděním dlaní v rukavici po těle stonku a větví směrem odzdola nahoru.

Před sušením je třeba provést ještě jednu důležitou operaci, a sice třídění. Je prováděno selekcí podle odrůdy či kultivaru, pohlaví a jednotlivých částí rostlin. Tento postup umožní docílit jednotnou kvalitu každé šarže. Kvalita vyšších tříd nebude snižována. Jednotlivé části rostliny se třídí obvykle na hlavní vrcholové colas, menší colas postranní, nedozrálé buds, listy poblíž květů a naposledy trsy listů a samostatné listy. Je to důležité, neboť rozdíly v potenci jsou značné.“

Zdroj: DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 3., dopl. vyd. Praha: Maťa, 2010, 173 s. Matamata. ISBN 978-80-7287-136-0.