„Pokud zhodnotíme nizozemskou právní úpravu z pohledu mezinárodního práva, tak bychom tento systém mohli označit příslovím: „vlk se nažral a koza zůstala celá.“ Nizozemsko i nadále považuje konopné drogy za nelegální, nikdo nesmí pěstovat libovolné množství konopí, ani u sebe přechovávat libovolné množství drogy, nicméně zákonodárci vymysleli „kličku“, jak marihuanu a hašiš legálně prodávat uživatelům a mít příjem z daní, které CS odvádějí.

Největší slabinu a nevýhodu nizozemského systému vidím v tom, že jsou CS pouze státem regulovány, a ne zřizovány. Stát se také moc nestará o to, odkud drogu berou. Pokud by stát zřídil systém na „výrobu“ konopí i prodejní místa sám, mohl by lépe kontrolovat nezávadnost produktů (plísně, obsah těžkých kovů) a nedostupnost pro nezletilé a cizince. Ale také by to mělo pozitivní význam pro uživatele, kteří by měli jistotu, že obdrží pouze kvalitní produkt a v patřičném množství. V současné době je to pro provozovatele způsob obživy. I přes četné kontroly není možné zajistit tyto standardy na sto procent.

Na druhou stranu pokud se jedná o následky nizozemské dekriminalizace konopí, nezpůsobila to výrazný nárůst spotřeby konopných drog, jak mnozí kritici předpokládali. V 70. letech se sice spotřeba konopí zvýšila, ale šlo spíš o celosvětový trend, kdy tento nárůst byl například v USA ještě vyšší. Co je ale dle mého názoru důležitější, klesla zde spotřeba tvrdých drog (některé zdroje uvádějí až 80% pokles) v tom smyslu, že se radikálně snížil počet nových konzumentů. Dekriminalizace přinesla také snížení zájmu nezletilých o konopné drogy, to souvisí zřejmě se skutečností, že konopí již není pro mladé tolik zajímavé, když postrádá „půvab“ něčeho zakázaného. Podle posledních průzkumů EMCDDA mělo za poslední rok s konopnými drogami v Nizozemí zkušenost přibližně 27 % žáků škol, v blízké Francii (jednom z největších odpůrců nizozemského modelu) to přitom bylo 39 %. Poměr mezi dospělými uživateli také nevyznívá pro Francii dobře, když podle toho samého průzkumu mělo s konopím za poslední rok zkušenost 8,4 % Francouzů oproti 7 % Nizozemců.

Dokonce i průměrný věk, ve kterém lidé začínají užívat konopí, je v Nizozemsku vyšší, a to přibližně dvacet let, v porovnání s USA, kde je tato hranice přibližně šestnáct let. Ani tvrdé drogy nejsou v Nizozemsku tak oblíbené jako jinde ve světě, dle mého názoru to pramení z postoje občanů k drogám celkově, kdy je neberou jako něco výjimečného, ale spíše jako přirozenou věc, která na světě byla a je, a tím i tvrdé drogy ztrácejí na atraktivitě pro mladé lidi. Veliký význam měla také separace trhu s konopnými a trhu s ostatními drogami.“

Zdroj: KUDLÁČEK, Filip. Právní aspekty legalizace konopí v České republice. Brno, 2015. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity.