„Z medicínského hlediska je stav intoxikace řazen mezi duševní poruchy a v MKN-10 je označován jako „akutní intoxikace vyvolaná užitím kanabinoidů. V hierarchické struktuře patří mezi poruchy způsobené užíváním konopných drog (skupina F12).“ Akutní intoxikace je přechodný stav následující po užití psychoaktivních látek, který ústí ve změny v charakteristice fyziologických, psychických a behaviorálních funkcí a odpovědí. (Vacek, 2008, s. 219) Požití velkého množství látky může způsobit i delirium společně s příznaky paniky a dlouhodobé kanabisové psychózy, což může trvat i několik týdnů. U predisponovaných osob se může rozvinout i schizofrenie.

Dle výzkumů konopné drogy nevyvolávají somatickou závislost. Přibližně 8–10 % dlouhodobých uživatelů trpí psychickou závislostí. U těchto uživatelů může docházet k tzv. „flash backům“, což je znovuprožití psychických a fyzických reakcí a stavů, které se mohou objevit i po delší době abstinence. Odvykací stav se vyskytuje zřídkakdy a projevuje se podrážděností, psychomotorickým neklidem, depresí, úzkostí a bolestmi hlavy. Většinou není nutná odborná pomoc, během několika dní dochází k samovolné úpravě stavu, ovšem u některých případů mohou příznaky v mírné podobě přetrvávat déle. THC se při dlouhodobém, chronickém užívání kumuluje v tukové tkáni a při abstinenci se z ní pozvolna uvolňuje, a proto fyzické obtíže po vysazení konopné drogy nebývají tolik silné a život ohrožující. (Nešpor, 2003, s. 119) Pokud přeci jen dojde k vyhledání pomoci, většinou uživatelé přicházejí pod tlakem rodiny či školy a nejčastěji jde o nezkušené experimentátory, u kterých droga vyvolala neočekávaný, nepříjemný stav, který je vyděsil. Ve většině těchto případů je dostačující citlivá poradenská intervence, eventuelně krátkodobá psychoterapie. Závažnější skupinou jsou klienti, u kterých se v souvislosti s intoxikací objevují vážné psychické komplikace. Následuje psychiatrická léčba. Cílem léčby je dovést osobu k naprosté abstinenci. V rámci abstinence se uplatňuje i rodinná terapie a změna životního stylu.

Zatím nebyl popsán případ předávkování s následkem smrti. Smrtelná dávka konopné drogy pro člověka též není známá. Miovský také uvádí, že teorie konopí jako tzv. „vstupní drogy“ bývá zkreslována. Konopné drogy údajně nejsou odpovědné za přechod na tzv. „tvrdé“ drogy (např. opiáty), avšak mohou ovlivnit rozhodnutí uživateli zkusit nějakou tvrdší drogu.

Přechod k tvrdším drogám může konzumentovi usnadnit prostředí. Pokud se v něm běžně vedle konopných produktů objevují také drogy tvrdší. U dlouhodobého uživatele může být přechod také důsledkem znudění již známými účinky konopí. Vzhledem k těmto skutečnostem a k již popsaným účinkům a rizikům, které konopné formy drog přinášejí, s touto teorií nemohu souhlasit. A jak uvádí Urban tisíciletá zkušenost lidstva s konopnými drogami dokazuje, že konopí je typická návyková droga, která nejen svádí k zneužívání, ale také vyvolává závislost. „Ať je jed kyselý nebo sladký, pořád je to jed.“

Zdroj: NEDBALOVÁ, Olga. Názory středoškolské mládeže na užívání marihuany. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2016. 89 s. Bakalářská práce