„Principy HR se uplatňují především ve službách poskytovaných uživatelům drog a podnítily vznik nízkoprahových zařízení, výměnných programů a substitučních programů. Velkou úlohu začal hrát princip HR s nástupem epidemie HIV/AIDS na počátku 80. let minulého století. V postkomunistickém regionu střední a východní Evropy a zemích bývalého SSSR nastoupila tato epidemie zhruba o 10 let později, zato však rychle dosáhla obrovského rozšíření. Experti OSN odhadují, že počet HIV pozitivních v regionu východní Evropy a zemích bývalého SSSR raketově narostl z 30 000 v roce 1995 až na 700 000 v roce 2002. Nárůst počtu nových případů infekce HIV je podle nich až z 80 % způsoben vysokým podílem injekčního užívání drog (viz např. WHO, 1999).

Hlavní příčinou rychlého šíření HIV/AIDS v postkomunistických zemích je především sdílení použitého, tedy kontaminovaného injekčního náčiní. Stejným způsobem se virus HIV velmi rychle šíří i v takových zemích, jako je Španělsko, Itálie a USA. Je to důsledkem sociální podpory, kterou si klienti navzájem poskytují. Nejenže velmi často sdílejí bydlení, jídlo nebo oblečení, ale pomáhají si také s denními problémy spojenými s životním stylem intenzivního užívání (Grund a kol., 1992). V případě nedostatku jsou sdíleny i takové komodity jako drogy, stříkačky, lžíce atd.

Přímým důsledkem zjištění souvislosti mezi rizikovým chováním klientů a šířením epidemie HIV/AIDS byl rostoucí počet nízkoprahových zařízení a programů založených na principech HR. Mezi tyto programy patří výměnné programy, programy preskripce, substituční programy, programy prevence předávkování, programy testování „tanečních“ drog atd. Filozofií těchto programů je motivovat klienty ke změně rizikového chování a udržení této změny.

Mnoho studií a výzkumů potvrdilo, že výměnné programy mohou snížit HIV séroprevalenci (tj. celkový počet HIV pozitivních osob v populaci), snížit více než jednorázové užití jehly a umožnit mnoha klientům přístup k zdravotním a dalším službám (Stimson, Alldritt a Dolan, 1998).

Patří mezi ně i studie, která v 81 městech celého světa srovnávala promořenost virem HIV mezi injekčními uživateli drog. V 52 městech, kde jsou sterilní injekční stříkačky nedostupné, narostl počet HIV pozitivních v průměru o 5,9 % za rok. Ve 29 městech, kde výměnné programy fungovaly, počet HIV pozitivních v průměru klesl o 5,8 % za rok (WHO International Collaborative Group, 1994).

Česká republika se prozatím ubránila obrovskému nárůstu HIV pozitivních uživatelů drog. Celkový počet HIV v České republice se pohybuje okolo 551 lidí, z toho asi 27 je HIV pozitivních v souvislosti s injekčním užíváním drog. Významnou roli v tom jistě hrají rituály spojené s přípravou a užíváním drog. Ani prodej podomácky vyrobených drog ze stříkačky není v naší zemi příliš rozšířen. Neméně významné je ale i včasné uplatnění myšlenek HR a založení výměnných programů (r. 1990) – právě včasný začátek této strategie je pokládán za důležitý faktor relativně nízkého výskytu HIV v celé (tj. i nedrogové) populaci. První oficiální substituční program vznikl až v roce 1997. V roce 2000 bylo HR uvedeno jako jeden z pilířů protidrogové politiky ČR (Národní strategie, 2000). Nicméně se někteří domácí autoři snaží dokázat zbytečnost výměnných programů a HR vůbec a argumentují právě nízkou prevalencí HIV mezi uživateli i v ČR obecně.“

Zdroj: KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády České republiky, c2003. Monograře (Úřad vlády České republiky). ISBN 80-867-3405-6.