„Indické védy opěvují konopí jako jeden z božských nektarů, který člověku zaručí cokoliv – počínaje dobrým zdravím, přes dlouhý život, zjevením bohů konče. Staroíránská Zendavesta, pocházející z období kolem roku 600 př. n. l., se zmiňuje o omamných účincích konopné pryskyřice.

Podle zápisů čínské dynastie Čou (700 – 500 př. n. l.) můžeme soudit, že používání konopí nazývaného ma bylo považováno za projev nízkých mravů. Toto opovržení pramenilo především z jeho ohlupujících účinků. Je pravděpodobné, že zmíněný názor časově předchází dílu Pen Tsao Ching z roku 100 n. l., které popisuje historii Číny až do období legendárního císaře Šen-nung z 2000 př. n. l. Na základě těchto důkazů lze předpokládat, že o halucinogenních vlastnostech konopí věděli již staří Číňané a se vší pravděpodobnosti jich využívali. Jistý taoistický kněz v 5. století př. n. l. píše, že věštci používají konopí a žen-šen, aby mohli putovat časem a vyjevovat budoucí události. Užívání konopí pro jeho halucinogenní účinky bylo v raném období nepochybně spjato s čínským šamanismem. Když však v 15. století začali do Číny pronikat první Evropané, šamanství bylo na úpadku a používání omamných rostlin postupně ochabovalo, až nakonec upadlo v zapomnění a konopí se používalo pouze jako zdroj odolného vlákna.

Řecký historik a spisovatel Hérodotos popisuje v 5. století př. n. l. skvostné lázně výbojných, kočovných Skythů, kteří z kavkazských hor pronikali na východ i na západ. Z Hérodotových zápisků víme, že „do země zatloukali tři tyče, neprodyšně je zakryli vlněnými houněmi a uvnitř vyhloubili malou díru, do které vložili rozpálené kameny. Na ně potom hodili několik konopných semen, čímž se vytvořil dým tak hustý, jaký není vidět ani v řeckých parních lázních. Skythové potěšeni tímto kouřem radostně povykovali.“ Archeologům se ve střední Asii podařilo odkrýt zamrzlé skythské hroby pocházející z roku 500 – 300 př. n. l., v nichž našli trojnožky, vlněné houně, pánve na žhavé uhlíky a dřevěné uhlí se zbytky konopných lístků a semen. Tento důležitý nález potvrzuje domněnku, že Skythové rozšířili používání konopí na západ do Evropy.

Staří Řekové a Římané omamné vlastnosti konopí znali, nicméně není jasné, do jaké míry jich využívali. Od řeckého filozofa Démokrita se dovídáme, že Řekové konopí občas pili s vínem a myrhou a že tento nápoj navozoval jasnovidné stavy.

Prvním Evropanem, který popsal konzumaci hašiše, byl údajně Marco Polo. Ve své zprávě z cest na konci 13. století líčí exotické a zároveň barbarské zvyklosti sekty, kterou založil perský náčelník Al-Hasan ibn al-Sabbahčili Aladin nebo také Stařec z hor. Tato mohamedánská sekta známá i pod názvem assassíni sestávala z fanatických politických teroristů, jejichž cílem prý bylo zbavit muslimský svět falešných proroků. Členové sekty se ničeho nezalekli a své nevyhnutelné dopadení, mučení a nakonec smrt považovali za výsadu. Jednali tak pravděpodobně pod vlivem nějakého lektvaru podávaného Aladinem a jeho následníky. Mezi lidem se vyprávělo, že tento nápoj obsahoval i konopí. V Aladinově horské pevnosti měl vyrůst neskutečný ráj, doplněný nádhernou zahradou, vílami a čtyřmi fontánami, z nichž teklo víno, mléko, med a voda. Mladí členové sekty byli drogou omámeni, a když se probudili, mysleli, že jsou v ráji, nebo jim bylo řečeno, že jde přinejmenším o malý kousek rajské země. Když byli potom vyzváni k nejvyšší oběti, s radostí položili své životy. Alespoň Marco Polo to tvrdí. Assassíni však nepochybně existovali a od 12. století se jich obávala Evropa i Asie. Etymologie slova assassín je také dobře známa – je odvozeno z arabského slova hashashin, které znamená „poživač hašiše“. Zprávy z cest Marca Polo obrátily pozornost Evropanů k hašiši a slovo assassín vešlo do slovníků.“

Zdroj: VANĚČEK, Miloš. KONOPÍ – CANNABIS. 1. Praha: Policie ČR, 2010.